Rozhodnutí pro Haiti

V dětství jsem byla vedená ke křesťanství, zpívala ve schóle, chodila do spolča, hrála divadlo a snila o tom, že jednou budu slavná a bohatá zpěvačka a s vydělaným i penězi odjedu pomáhat do chudé země. Později jsem však měla jiné zájmy a tento sen jsem odložila do „šuplíku příliš vzdálených“.
V roce 2007 jsem odmaturovala, a přestože jsem měla jít na vysokou školu, tento sen se ve mně znovu probudil. Nebyla jsem ani slavná zpěvačka, ani bohatá. Měla jsem jen dvoje zdravé ruce a nohy a srdce, které chtělo pomoci pár ubožejším.
Ačkoliv ne všechno bylo jednoduché a v jednu chvíli jsem tomu už pomalu přestávala věřit, nakonec jsem stála u splnění mého velkého snu. Ten den na konci srpna, kdy jsem to slovo „Haiti“ uslyšela snad poprvé, jsem téměř nic o této zemi nevěděla, dokonce ani kde přesně leží. Okamžitě jsem začala zuřivě listovat v atlase světa a surfovat na internetu, abych zjistila vše, co bylo možné o této zemi – o něco málo větší než celá Morava – zjistit. Informace o Haiti
O pár týdnů později (přesně 13. října 2007) jsem poprvé v životě seděla v letadle, které postupně nabíralo směr Paříž-Pointe a Pitre-Port au Prince. Na krku se mi přitom houpala visačka „humanitární pracovnice Arcidiecézní charity Olomouc“. Tato organizace mě pověřila zajištěním bezproblémového chodu projektu „Adopce na dálku“ a dořešením některých jeho záležitostí. Také jsem se starala o další projekty, které ACHO na Haiti zprostředkovává.


Pobyt na Haiti

O životě na Haiti bych mohla napsat stovky, možná tisíce řádků. Ale i kdybych vyčerpala všechny informace, které o této zemi mám (a na vlastní kůži jsem je zažila), zřejmě bych si nebyla skutečně jistá, zda by člověk, jenž podobnou krajinu nikdy nenavštívil, pocítil hloubku její chudoby.

Pro představu alespoň pár střípků: 

- Když jsem vytáhla balíček papírových kapesníků, děti kolem mě zvídavě utvořily kroužek a chtěly vědět, co to mám a k čemu se to používá.

- Po povodni, která zasáhla Baie de Henne na počátku mého působení, se nejpostiženějším obyvatelům rozdávaly nějaké peníze na opravu škod. Aby to bylo „úředně doložitelné“, bylo třeba podpisu od každého odškodněného. Ze 47 se dokázali podepsat DVA, po ostatních se chtěl alespoň křížek, ale pro některé i vzít tužku do ruky a přinutit ji psát na papír byl tvrdý oříšek. (Negramotnost se ale s každou generací snižuje, už dnes je i díky pomoci zahraničních organizací v oblasti vzdělávání až 80% mladých (15-18 let) gramotných.

- Navštívila jsem rodinu, v níž vyrůstalo deset dětí (i bratranci a sestřenice), jejich stará babička a matka některých z nich. Její manžel se o všechny staral, dokud mu lékaři neodmítli udělat banální zákrok, který si finančně nemohl dovolit (stál 5000 gourdes, cca 3000 Kč), a onemocnění podlehl.

- Jiné dvě sestry přestaly v sedmi letech chodit, dolní končetiny mají zcela ochrnuté (pravděpodobně obrna). Ačkoliv jim byly zajištěny vozíčky, kamenité cesty v Baie de Henne rozhodně nejsou „bezbariérové“. Rodina (jako většina) nevlastní automobil, takže obě dívky mají dost omezený transport a de facto jsou odsouzené k setrvání v jediné místnosti (víc jich jejich domek nemá) 24 hodin denně.

- V zemi nefungují důchody (staří lidé jsou zcela odkázáni na své potomky), sociální dávky ani pravidelná meziměstská doprava. Přes Baie de Henne jednou za několik dní projíždí „dálkový autobus“ z/do hlavního města. Jinak se musí obyvatelé za prací dopravovat převážně pěšky nebo na oslech. K nám do školy chodily děti i z 15 km vzdálenosti. Každé ráno vstávaly v 5 hodin ráno, aby na osmou přišly na výuku.

- Každé dítě u nás se od malička učí, že kráva dává mléko a slepice snáší vajíčka. Ani toto na Haiti neplatí. Nevím, jestli je to způsobeno nedostatkem vitamínů v krmení, ale slepice snese vajíčko jen jednou za čas, aby se z něj vylíhlo kuře. Stejně tak krávy i kozy (kterých je v této zemi vskutku požehnaně) dávají mléko jen v době, kdy mají mláďátka, aby je nakrmila. Nedostatek vápníku a s ním spojené zdravotní problémy musí děti řešit pojídáním země, která je na vápník bohatá (ten se jako jedna z mála surovin dokonce těží a vyváží).

Po návratu domů

17. října 2008 (rok po mém prvním dni v Baie de Henne) jsem si přizvala pár kamarádů – muzikantů a podařilo se nám zrealizovat hudební besedu „Vzpomínky na Haiti v české a kreolské písni“. V pásmu sestávajícím z 13 písní prokládaných mluveným slovem se snažím lidem přiblížit nejen příběh svůj, ale především každodennost těch na opačné straně polokoule. Od té doby se nám podařilo uskutečnit 3 reprízy (2x pro ZŠ a jednou pro farníky v Petrově) a další jsou v jednání. Nejen, že se tak snažím přispět „kapkou do oceánu“ odesláním výtěžků z těchto besed na konto O. Romana Musila, OMI. Ale moje poselství, které tím vším chci sdělit, je především: „Buďme vděční!“ Buďme vděční za pitnou vodu, vzdělání, lékařskou péči, legislativu, měkkou postel, ledničku plnou jídla, pračku, čas setí, čas sklizně, vajíčka, mléko... Přes všechny naše všední starosti, máme příležitost žít krásný život, o jakém se mnohým lidem ani nezdá.

Věřím v následující posloupnost: pokud budeme vděční, budeme si uvědomovat náš dostatek oproti nedostatku druhých, nebudeme mít potřebu nadbytečně shromažďovat majetek, nebudeme chamtiví ani lakomí, naučíme se dělit s druhými a... Matka Tereza kdysi na dotaz, proč Bůh sesílá na zem chudobu, odpověděla: „Ale Bůh přece nesesílá chudobu, ta je jen důsledkem toho, že se my lidé neumíme dělit...“

A to je další věc, se kterou se díky „Vzpomínkám“ setkávám. Někdy mě až dojímá štědrost obyčejných lidí. Mám pocit, že lidé mají skutečně a přirozeně dobré srdce. Jen někdy neví, kudy vede cesta k jejich vlastní velkorysosti... Každé takové otevřené srdce k potřebám druhých je pro mě velké povzbuzení, abych pokračovala v tom, o co se snažím.

Zde se můžete podívat na reportáž ze „Vzpomínek na Haiti“ pro ZŠ: odkaz na video

Chcete-li pomoci Haiti...
Své finanční příspěvky můžete posílat na:

- Konto O. Romana Musila, OMI, které spravují jeho spolubratři obláti v Klokotech:
Číslo konta: 8435675900/2600

- Konto určené pro financování škol a adopci na dálku:
Při platbě složenkou vyplňte prosím následující údaje
Adresa majitele účtu:
Arcidiecézní charita Olomouc
Křížkovského 6
772 00 Olomouc
Ve prospěch účtu: 35-1868350237
Kód banky: 0100
Variabilní symbol: 99999
Specifický symbol není třeba vyplňovat

Podrobnější informace o finanční pomoci naleznete na stránkách Olomoucké charity v sekci Humanitární pomoc viz zde..

Napsala: Renata Nováková
Případné dotazy můžete psát na email:renata